Výsledky průzkumu II – volné komentáře respondentů: Jak hodnotí specializační vzdělávání mladí lékaři? Příliš byrokracie, nejednoznačný přínos kurzů i stáží a přítomná diskriminace
V návaznosti na náš první článek Výsledky průzkumu I: Jak hodnotí specializační vzdělávání mladí lékaři? Příliš byrokracie, nejednoznačný přínos kurzů i stáží a přítomná diskriminace – Mladí lékaři (mladilekari.cz), v tom druhém zhodnotíme, jak mladí lékaři a mladé lékařky odpovídali v nedávném průzkumu Sonda do specializačního vzdělávání na otázku: Jaké jsou podle vašeho názoru největší problémy specializačního vzdělávání v ČR?
Tedy…
Z celkových 382 respondentů (viz náš předchozí článek na toto téma) na zmíněný otevřený dotaz zareagovalo 277 (73 %) respondentů. Výsledky by se daly shrnout do několika následujících bodů, na něž si respondenti stěžovali zdaleka nějčastěji a které tak vnímáme v systému postgraduálním vzdělávání jako vůbec nejpalčivější.
Nepřehledná a složitá byrokracie před kmenovou i atestační zkouškou
Vůbec nejčastěji si lékaři a lékařky stěžovali na celkovou nepřehlednost a časté změny administrativních požadavků, které je třeba splnit v průběhu specializační přípravy. Jako další významnou překážku vnímali současnou podmínku mít všechny kurzy a stáže splněné a přihlášku ke kmenové či atestační zkoušce podanou 60 dnů před termínem samotné zkoušky, což mnohé nutí k odložení zkoušky a nežádoucímu prodloužení doby specializační přípravy.
Dále v této oblasti respondenti shledávají jako problematické především nejednoznačně definované požadavky na potřebný rozsah znalostí, které jsou nutné pro úspěšné složení kmenové nebo atestační zkoušky. Neuralgickým bodem je rovněž nedostatek zaměstnavateli poskytovaného volna pro řádnou studijní přípravu na zmíněné zkoušky.
Chybí jednotný elektronický informační systém
V návaznosti na předešlé mnohým chybí a doporučují zavedení jednotného elektronického informačního systému, který by sloužil lékařům jako průvodce jejich přípravou před atestací a do něhož by mohli nahrávat všechna potřebná potrvrzení electronicky, bez nutnosti duplikovat je zasíláním v papírové podobě.
Drahé a nekvalitní kurzy
Další oblastí, kde je dle poskytnutých odpovědí potřeba hledat nápravu, je nezřídka až žalostně nízká kvalita povinných kurzů při jejich současně nepřiměřeně vysoké finanční ceně, jíž jsou zájemci povinni zaplatit.
Toto je následováno často nedostatečnou kapacitou nebo nízkým množstvím termínů u jednotlivých kurzů i omezenou délkou jejich platnosti – kterou vnímají mimořádně úkorně zejména lékařky na rodičovské dovolené.
Přílíš dlouhé a nepřínosné stáže
Na straně zaměstavatelů existuje dle odpovídajících často hmatatelná neochota pouštět své školence na povinné klinické stáže, která je ještě umocněna jejich nepřiměřenou délkou trvání (řádově několik měsíců).
Navíc když už se lékaři/lékařky na stáž na jiném oddělení dostanou, jsou dle svých slov nezřídka vnímáni jako “laciná pracovní síla”, aniž by jim byla ze strany seniornějších kolegů a kolegyň věnována dostatečná pozornost a edukace – předávání tolik žádaných znalostí a zkušeností.
Někteří rovněž uvedli jako problém absenci provázanosti a uznávání postgraduálního vzdělávání v rámci Evropské unie, kdy je u nás velice obtížné získat uznání o absolvování klinické stáže na zahraničním pracovišti.
Další potom negativně vnímají i praktickou náročnost až nemožnost subspecializace při hlavmím pracovním poměru mimo velká zdravotnická centra, jelikož z periferních oblastí a menších nemocnic takové užší specializace postupně mizejí. Případné dojíždění do velkých nemocnic následně přináší potíže při snaze skloubit práci s péčí o rodinu.
Praktická nesplnitelnost požadovaných výkonů
Specifickým bodem týkajícím se specializační přípravy je dle řady odpovědí v současnosti panující nespokojenost s aktuálními seznamy požadovaných výkonů jako podmínky k připuštění ke kmenové či atestační zkoušce. Nezanedbatelné množství výkonů je údajně zastaralých a v klinické praxi se třeba již ani neprovádějí. Nadto je potřeba dané výkony často podniknout a vykázat v množství, jaké není reálně pro lékaře/lékařku před kmenem či atestací proveditelné.
Neexistující dohled a kontrola and průběhem postgraduálního vzdělávání
Nefungující systém i nedostatek školitelů – zejména mimo fakultní nemocnice. Lékaři a lékařky nejsou ve své specializační průpravě patřičně vedeni a vzděláváni, jelikož chybí jasně nastavený systém s institucemi a autoritami, jež by na průběh vzdělávání skutečně dohlížely a vyžadovaly jisté nepodkročitelné parametry kvality. Tyto zálěžitosti bohužel nevyřešilo ani spuštění programu rezidenčních míst, který dle respondentů trpí totožnými neduhy.
Problematická akreditace pracovišť
Posledním často zmiňovaným bodem jsou potíže s uznáváním stáží na neakreditovaném zdravotnickém zařízení, což může nastat například, když dané pracoviště ztratí akreditaci v jejím průběhu. Toto je dále komplikováno prodlevou v aktualizaci seznamu akreditovaných pracovišť na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR.
Albert Štěrba, Mladí lékaři z.s.