Výsledky průzkumu I: Jak hodnotí specializační vzdělávání mladí lékaři? Příliš byrokracie, nejednoznačný přínos kurzů i stáží a přítomná diskriminace
Tak by se daly stručně shrnout výsledky našeho průzkumu Sonda do specializačního vzdělávání, který jsme provedli ve dnech 10.-16. února 2022 mezi lékaři a lékařkami oslovenými skrz naší facebookovou skupinu Mladí lékaři. Ta čítala v době průzkumu bezmála 9 tisíc členů (8 011 aktivních), z nichž bylo příspěvkem osloveno 4 451 příznivců. Na samotný dotazník odpovědělo 382 respondentů (údaje z Click4Survey).
Z dotázaných bylo 268 žen (70 %) a 114 mužů (30 %). Lékařů/lékařek bez kmene bylo 160 (42 %), s kmenem 138 (36 %) a atestovaných 84 (22 %).
Při otázce na kvalitu povinných kurzů v rámci postgraduální přípravy je výrazná většina odpovídajících (celých 201; 53 %) hodnotila jako nepřínosné, 129 (34 %) respondentů následně jako přínosné. Na okrajích názorového spektra převládl negativní dojem: 46 (12 %) lékařů/lékařek popsalo kurzy jako velmi nepřínosné. Pouze pro 6 (méně než 2 %) účastníků byly kurzy velmi přínosné.
Na druhou stranu předatestační stáže na jiných odděleních zanechaly ve svých absolventech dojem o poznání kladnější: pro 193 (51 %) respondentů byly přínosné, a pro 29 (8 %) dokonce velmi přínosné. Nicméně i tady zůstala velká část lékařů/lékařek nespokojena, kdy pro 136 (36 %) z nich se ukázaly jako nepřínosné a pro 24 (6 %) potom jako velmi nepřínosné.
Rovněž kvalita práce lékařských fakult, u nichž byli lékaři/lékařky při specializační průpravě registrování, byla hodnocena povětšinou pozitivně: jako velmi pozitivní ji označilo 48 (13 %) respondentů, jako spíše pozitivní 235 (62 %); na 86 (23 %) zapůsobila spíše negativně, na 13 (3 %) potom velmi negativně.
Naopak jednoznačně největší rezervy má celý systém specializačního vzdělávání ve srozumitelnosti, nebo spíše nesrozumitelnosti, svých administrativních požadavků. Jen pro 84 (22 %) lékařů/lékařek byly úřední pokyny stran stáží, kurzů či testů a zkoušek srozumitelné (žádný respondent je neoznačil jako velmi srozumitelné). Oproti tomu pro vice než tři čtvrtiny tázaných (298; 78 %) srozumitelné nebyly (z toho se plným 135 neboli 35 % jevily dokonce jako velmi nesrozumitelné).
V neposlední řadě jsme položili otázku, zda se lékaři a lékařky v průběhu své profesní dráhy setkali s jednáním, které oni sami považovali za diskriminační (ne nutně se tedy muselo dotýkat jich samých). Téměř dvě třetiny (224; 54 %) odpověděly souhlasně, přibližně čtvrtina záporně (103; 27 %). Zbylí respondenti (55; 14 %) nevěděli nebo si nebyli jistí. Při nasměřování stejného dotazu pouze na ženy byly poměry odpovědí podobné: 170 (63 %) žen diskriminační chování zažilo, 62 (23 %) pak nikoliv a 36 (14 %) nevědělo nebo si nebylo jisto. Nezodpovězené tudíž zůstává, do jaké míry jistý stupeň diskriminace postihuje na zdravotnickém pracovišti muže i ženy ani jakých konkrétních podob nabývá – a zdali se se kupříkladu forma diskriminace liší na základě pohlaví.
V našem závěrečném dotazu na to, co pokládají lékaři/lékařky za největší problém specializačního vzdělávání, jsme ponechali prostor pro otevřené odpovědi, jejichž sumarizaci si lze přečíst v navazujícím článku.
Tímto stručným průzkumem mínění mezi mladými lékaři a lékařkami se nám znovu potvrdilo, že systém specializačního vzdělávání trpí celou řadou slabin a nedostatků. Nicméně, existuje nemenší množství způsobů a cest, jak tyto potíže řešit. Relativně nejsnazším, nejméně nákladným a zároveň tedy i prvním bodem by mělo být zjednodušení, zpřehlednění a sjednocení celé administrativy okolo předatestační přípravy, kterou respondenti ohodnotili ze všech jejích aspektů vůbec nejhůře. Další kroky by snad mohly úspěšně následovat…
Albert Štěrba, Mladí lékaři z.s.