Jak kvůli chybějící právní úpravě surogátního mateřství poskytovatelé riskují
V současné době je většina veřejnosti (mnohdy i té odborné) nesprávně přesvědčená o tom, že surogátní mateřství je v souladu s obecně závaznými právními předpisy, což vede k mnoha rizikům, kterým jsou všechny zúčastněné subjekty zbytečně vystavovány.
Co je surogátní mateřství?
Pojem surogátní (náhradní) mateřství používáme v situaci, kdy žena porodí dítě pro jiného. Typicky pro tzv. neplodný pár, který není schopen počít přirozenou cestou, ani pomocí metod asistované reprodukce (např. z důvodu hysterektomie).
Neplodný pár se tedy dohodne se surogátní matkou, která následně podstoupí umělé oplodnění prostřednictvím přenosu embrya vzniklého za použití zárodečných buněk muže a ženy z neplodného páru, případně za použití zárodečných buněk anonymního dárce. S ohledem na to, že podle českého práva platí, že matkou dítěte je vždy žena, která dítě porodila, je následně ještě nutné projít procesem osvojení takto narozeného dítěte (i přesto, že z genetického hlediska je obvykle biologickou matkou žena z neplodného páru).
Panující přesvědčení
Ve společnosti je obecně přijímáno, že s ohledem na to, že surogátní mateřství není zákonem jakkoliv upraveno, platí, že co není zakázáno, je dovoleno.[1] Mnohými je surogátní mateřství označováno za „šedou zónu“, v rámci které jsou sice pravidla nejasná, ale žádné bezprostřední nebezpečí zde nehrozí. Odborníci, kteří se této problematice věnují se zaměřují především na etický rozměr surogátního mateřství jako takového, pouze nepatrný zlomek z nich však zmiňuje, že současná zákonná úprava neumožňuje nabízet neplodným párům „léčbu neplodnosti“ umělým oplodněním surogátní matky za využití metod asistované reprodukce.[2]
Rozpor se zákonem
Jak je uvedeno výše, neplodný pár se obvykle se surogátní matkou dohodne na umělém oplodnění prostřednictvím přenosu embrya vytvořeného ze zárodečných buněk dotčeného neplodného páru. Tento postup však zákon nepředpokládá.
- Umělé oplodnění zdravé ženy, která není z neplodného páru
Zákon o specifických zdravotních službách[3] stanovuje, že asistovanou reprodukcí se rozumí pouze metody a postupy za účelem umělého oplodnění ženy ze zdravotních důvodů při léčbě její neplodnosti nebo neplodnosti muže, jestliže
- je málo pravděpodobné nebo zcela vyloučené, aby žena otěhotněla přirozeným způsobem nebo aby donosila životaschopný plod, a (+)
- jiné způsoby léčby její neplodnosti nebo neplodnosti muže nevedly nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k jejímu otěhotnění.
Jak je již výše uvedeno, neplodný pár se z logiky věci bude na surogátní matku obracet zejména v případě, kdy bude problém s početím na straně ženy (pokud je neplodný pouze muž, nedává využití služeb surogátní matky smysl). Z tohoto důvodu pak ale nebude splněna zákonná podmínka „umělého oplodnění ženy ze zdravotních důvodů při léčbě její neplodnosti“. Buď tedy 1) musí jít o ženu, která splňuje zdravotní indikaci nebo 2) o ženu z neplodného páru, pokud k naplnění zdravotní indikace dojde v důsledku neplodnosti muže z tohoto páru nebo 3) zdravotní indikaci naplní svou neplodností muž i žena z neplodného páru.
Asistovaná reprodukce, tak jak je zákonem v současné době definovaná, s umělým oplodněním zdravé ženy, která není z neplodného páru (tj. surogátní matky) tudíž nepočítá.
- Anonymní dárce není anonymní
Jednoznačné porušení zákona pak plyne z použití zárodečných buněk neplodného páru. V souladu s příslušnou právní úpravou[4] lze pro umělé oplodnění použít pouze:
- vajíčka získaná od ženy, která umělé oplodnění podstupuje,
- spermie získané od muže, který společně se ženou podstupuje léčbu neplodnosti,
- zárodečné buňky darované jinou osobou – tzv. „anonymním dárcem“.
Přičemž zákon[5] výslovně stanovuje, že poskytovatel „je povinen zajistit zachování vzájemné anonymity anonymního dárce a neplodného páru“. Pokud však umělé oplodnění podstupuje surogátní matka a použité embryo je vytvořeno za použití zárodečných buněk ženy z neplodného páru, anonymita samozřejmě zachována není (pozn. při použití zárodečných buněk muže k porušení anonymity také dochází, toto porušení však není na první pohled tak „zřejmé“, protože surogátní matka s mužem z neplodného páru vytvářejí za účelem umělého oplodnění fiktivní pár).
Zárodečné buňky neplodného páru proto mohou být bez dalšího použity pouze pro umělé oplodnění ženy z tohoto páru. Zatímco v případě, kdy by měla být za pomoci předmětných zárodečných buněk uměle oplodněna jiná žena (z jiného páru), musel by neplodný pár, který je původcem těchto zárodečných buněk, vystupovat v pozici anonymních dárců, tzn. musela by být zachována jejich anonymita. Žádná alternativní možnost stanovena není, jelikož zákonodárce při tvorbě zákona o specifických zdravotních službách se surogátním mateřstvím nepočítal. Buď tedy neplodný pár podstupující asistovanou reprodukci použije své zárodečné buňky nebo zárodečné buňky někoho cizího s podmínkou zachování anonymity (tj. je vyloučeno použít např. zárodečné buňky kamaráda).
Rizika a postihy
Díky nesprávnému převládajícímu přesvědčení a neochotě zákonodárce přijmout příslušnou právní úpravu, jsou poskytovatelé zdravotních služeb (i další zúčastněné osoby) vystavováni mnoha rizikům nejrůznějších postihů. Jedním z nich je hrozící pokuta za přestupek, z důvodu nedodržení požadavku na zachování anonymity.[6] Dalším je riziko pozastavení nebo odnětí oprávnění k poskytování zdravotních služeb pro závažné/opakované porušování povinností stanovených pro poskytování zdravotních služeb příslušným právním předpisem[7].
V případě vykazování umělého oplodnění provedeného surogátní matce na zdravotní pojišťovnu hrozí poskytovateli odmítnutí úhrady, případně i výpověď smlouvy o poskytování a úhradě hrazených služeb, kterou má smluvní poskytovatel zdravotních služeb uzavřenu se zdravotní pojišťovnou.
V krajním případě může ze strany poskytovatele zdravotních služeb (ale i ošetřujícího lékaře) dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného odebrání tkání a orgánů, z důvodu nakládání se zárodečnými buňkami v rozporu s jiným právním předpisem.[8]
Rizika postihů se nevyhýbají ani neplodnému páru a surogátní matce, kterým v případě nesprávného uchopení celého procesu (zejména s ohledem na poskytované finanční kompenzace) hrozí například naplnění skutkové podstaty trestného činu svěření dítěte do moci jiného.[9]
Téma, do kterého se nikdo nehrne
Surogátní mateřství představuje pro mnoho neplodných párů jedinou šanci na vlastního biologického potomka, využití tohoto procesu v praxi proto není nijak ojedinělé. Přestože však občanský zákoník s právním zakotvením tohoto postupu od počátku počítá,[10] jde o stále kontroverzní téma, kterému se většina subjektů se zákonodárnou iniciativou dlouhodobě vyhýbá.
JUDr. Aneta Stieranková pro Spolek Mladí lékaři
———————————————————————–
[1] čl. 2 odst. 3 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
[2] Např. MACH, J., BURIÁNEK, A., ZÁLESKÁ, D., MÁCA, M., VRÁBLOVÁ, B. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Zákon o specifických zdravotních službách. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2018.
[3] § 3 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
[4] § 3 odst. 4 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
[5] § 10 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
[6] § 90 odst. 2 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
[7] § 24 odst. 3 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách
[8] § 164 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (ve spojení se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob)
[9] § 169 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
[10] § 804 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník