Should I stay or should I go?
V době Evropské unie a (téměř) volného pohybu pracovních sil asi těžko někdo pomyslí na opuštění starého kontinentu z profesních důvodů. Vždyť je tu příležitostí dost a přestěhování do jiné evropské země vedle znalosti jazyka většinou představuje „jen“ administrativní překážky.
Já když jsem se po promoci v r. 2001 rozhodoval, kam dál, naše země ještě v EU nebyla. Bylo proto podobně složité (ne-li složitější) dostat se třeba do Francie jako dostat se do Spojených států. Vzal jsem si tedy nejnutnější … lyže, pár starých fotek a památeční CD Queenů … a odletěl do Seattlu. Dodělal jsem si nostrifikační zkoušky (USMLE), které jsem začal už během medicíny, a dostal se na University of Washington v Seattlu do rezidenčního programu ve vnitřním lékařství. Věděl jsem z doslechu, že je to dřina, ale bral jsem to jako „nutné zlo“, abych mohl posléze provozovat ve Spojených státech své povolání. Neměl jsem v té době tušení, že to, co mě během těch tří let rezidentury naučí, se vlastně stane mou filozofií lékařského povolání. Asi každý tuší, že americká medicína má k dispozici větší množství finančních prostředků, ale to zdaleka není rozdíl nejmarkantnější. Daleko nejzřetelnějším rozdílem mezi Evropou a Spojenými státy je lékařská etika, komunikace s pacientem a komunikace v lékařských zařízeních obecně, a troufám si tvrdit, že i znalosti lékařů a jejich zájem o lékařské novinky a o jejich práci celkově. Má na to samozřejmě vliv mnoho věcí: jiná kultura, hrozba soudních sporů (spíše teoretická), dostatek financí, nepřepracovanost lékařů, konkurence lékařských zařízení navzájem, atd. Podle mého názoru ale kultura v medicíně začíná právě návyky získanými během prvních pár let po promoci. Začínajícímu lékaři asi těžko vydrží pracovní nadšení (včetně vyhledávání novinek v medicíně a trávení více času s pacienty), když jsou jeho spolupracovníci vyhořelí.
Já jsem se po 11 letech v Americe přestěhoval z osobních důvodů zpět do Evropy. Po nevydařeném pokusu sehnat práci ve Francii jsem se usadil v Ženevě. Předtím jsem prodělal 8 pohovorů a jednu stáž v různých kantonálních nemocnicích ve frankofonní části Švýcarska, kde mi vesměs nabízeli pozici tzv. Chef de clinique. Je to lékař, který dohlíží a učí absolventy. V tomto aspektu je tedy systém specializačního vzdělávání ve Švýcarsku lepší než v České republice, nicméně jasná struktura specializačního vzdělávání ve Švýcarsku také chybí a jeho kvalita se v jednotlivých nemocnicích velmi liší. O standardizovaných rezidenčních programech se zaručenou kvalitou, tak jak je tomu v USA, se nedá mluvit vůbec. Zkrátka: buď máte štěstí a vaši nadřízení jsou osvícení a vzdělaní a naučí vás, anebo máte prostě smůlu.
Myslím, že toto všechno je třeba si při rozhodování uvědomit. Jak tedy zpívá Mick Jones ze skupiny The Clash, není otázkou jen „zda odejít či zůstat“, ale také kam. Člověk začíná svou profesní dráhu zpravidla jen jednou a je dobré se vydat správným směrem.
Více o tom jak se dostat do světa a jak to kde funguje (zatím USA, Francie, Švýcarsko) najdete na mé webovské stránce www.lekarvzahranici.cz
Michal Křemen