Tomáš Hecht je pediatr z dětské JIP Thomayerovy nemocnice. Společně se svým bratrem režisérem napsal scénář pro krátký film Atestace, jehož děj volně vychází z tragického případu Adama Vyčítala. V tomto rozhovoru nám nabízí vhled nejen do toho, jak takový film vzniká, ale i jak nepřívětivé umí české zdravotnictví pro mladé lékaře být.
Co vede lékaře k tomu, aby natočil film?
Natočit film nebyl úplně můj nápad. Celé to inicioval můj bratr, tehdy ještě student FAMU. Atestace je vlastně jeho absolventský film. On mě před třemi lety oslovil s tím, jestli bych s ním nějakým způsobem nespolupracoval na scénáři. Nechtěl natočit další Ordinaci v růžové zahradě, a tak potřeboval někoho, kdo by přinesl tu uvěřitelnost a autenticitu.
Jaká byla vaše role při tvorbě scénáře, případně i celého filmu?
Scénář jsme s bratrem vytvářeli společně. Nějaké scény jsem vymyslel já, většinu toho vymyslel on. Brácha měl nějakou představu. Chtěl ztvárnit konkrétně tento příběh, k čemuž se ještě asi dostaneme. Přišel za mnou s otázkou, co by mohlo k takové situaci vést, jak to nějakým způsobem zobrazit a na co můžeme tím filmem poukázat. Primárně jsme chtěli ten příběh ukázat z pozice doktora, jak to vlastně ve zdravotnictví funguje a jak se mladý nezkušený doktor může dostat do takto krizové situace.
Bratr dělal hlavní strategická rozhodnutí a vytvářel dějový oblouk. Potom jsme spolu dotvářeli různé detaily jednotlivých situací a vymýšleli pozadí pro to, aby se tam ty postavy mohly projevit. On měl o těch postavách nějaké představy a já jsem dodával to prostředí a způsob, jak to zobrazit věrně, aby to bylo nějakým způsobem plastické a originální.
O čem tedy Atestace je, jak byste tento film představil?
Je to, myslím, věrný dokument, jak může vypadat první služba mladého doktora po škole. Snažili jsme se ztvárnit situaci, která je krizová a velice intenzivní tak, jak může v reálu vypadat.
To, co tam vidíme, se samozřejmě neděje každý den. Nikdo, nebo spíš málokdo, je na takovou situaci rutinně připravený, a když to zrovna padne na někoho, kdo je sotva po škole a má sice nějaké teoretické znalosti, ale v praxi v životě nic takového neviděl, tak to prostě musí nějak vyřešit a někdy to úplně nedopadne…
Myslím si, že lidi, kteří nejsou ze zdravotnictví a přicházejí s tímto prostředím do styku čistě jako pacienti, mají úplně zkreslené představy. Pro ně asi může být Atestace poměrně šokujícím odhalením reality.
Proč jste zvolili zrovna název Atestace?
Názvů bylo v průběhu více, ten finální se vybral až po natočení, když jsme film viděli jako celek. Vzešlo to z toho, že atestace je zkouška z nějaké praxe, na kterou se člověk připravuje pět let, během kterých může získat zkušenosti a odbornost.
Ale v tom filmu se vlastně hlavní postava dostává do té atestační zkoušky ihned, na začátku. Ta první noční služba je pro něj zkouška, a to jak odborná, tak i osobnostní a životní.
Na filmu mě spíše než děj upoutala atmosféra, tedy všudypřítomná tíseň – bylo to cílem?
Já asi nejsem schopný úplně posoudit pohled diváka. Když se na to podívám, tak sleduju jiné věci než atmosféru. Sleduju, jestli to je koherentní, jestli to, co říkají postavy, je nějakým způsobem reálné a jestli to takhle ve skutečnosti opravdu je a jestli jsem tam nemohl použít jiná slova a podobně… Celkový dojem vlastně nejsem schopen nazřít.
Ale ty situace a zkušenosti, které nastávají v nočních službách, zvláště ze začátku, když člověk nemá žádné zkušenosti, jsou prostě takhle děsivý a tísnivý. Samozřejmě záleží, jak to každý vnímá. Někdo je suverén a nepřipouští si to, ale myslím, že většina lidí vnímá, že může přijít něco, s čím si nebude vědět rady.
Asi to ale nebylo cílem, neřekli jsme si, jo pojď, půjdeme a uděláme co nejtemnější a co nejděsivější film. Nechtěli jsme točit horor, kde vyděsíme všechny. Myslím si, že ty nejdrsnější věci tam vlastně nejsou vidět a jsou nějakým způsobem skryté. Hlavní motivací bylo natočit film, který bude co nejblíže realitě, a tomu asi odpovídají ty výrazové prostředky.
Film volně vychází z případu Adama Vyčítala, proč pro vás byl inspirací zrovna tento kontroverzní případ?
Případ Adama lidi obecně znají. Je to tragédie, která se však bohužel jednou za čas stane. Samozřejmě potom ta veřejnost, která se s tím potká, si klade otázku, jak je tohleto možný, jak se to může stát. Samozřejmě naprostá většina zpráv o tom je z pohledu té rodiny a toho dítěte a je to nepochybně správně. To jsou akceptoři té tragédie a to jsou ti lidi, kterým to zničilo a absolutně překopalo život.
Nepochybně to však změnilo život i té doktorce, která tehdy sloužila. Já jsem u toho samozřejmě nebyl. Nevím, jaké tam vznikly chyby a co měla v té situaci k dispozici.
Chtěli jsme prostě zobrazit i ten druhý pohled, protože v tom spousta lidí žije každý den.
Když jsem před devíti lety začínal, tak jsem tadyto jako začínající doktor vnímal. Tyto situace jsem si přehrával v hlavě a do služby jsem chodil s tím, že doufám, že se mi toto prostě nestane. Snažil jsem se na to připravit, ale je tisíc věcí, které člověk nevymyslí, a pak s tím musí něco dělat.
Nechceme tu tragédii nějakým způsobem zneužít či bagatelizovat, nebo dokonce někoho, kdo nějakým způsobem pochybil, vyvinit. Chceme jenom co nejobjektivnějším, skoro až dokumentárním způsobem zachytit ty momenty, které se dějí, jak to může reálně vypadat, bez toho, abychom stranili jedné nebo druhé straně.
Komunikovali jste nějakým způsobem s rodinou Adama o záměru film natočit?
S rodinou Adama jsme komunikovali v průběhu přípravy i natáčení filmu. Nechtěli jsme, aby se o něm dozvěděli až po jeho premiéře. Nechceme se na tom příběhu zviditelnit nebo ho jakkoliv jinak zneužít a přiživit se na takové životní tragédii. Rád bych touto cestou i upozornil na nadaci Pro Adámka, kde si lidé mohou více o tomto případu přečíst, případně rodině i pomoci.
Ve filmu se objevilo více známých jmen, mimo jiné i Jaroslav Dušek, který nejen mezi lékaři vyvolává poměrně rozporuplné pocity kvůli svým poněkud alternativním názorům, proč jste zrovna jeho obsadili do role primáře?
Obsazení si vybíral bratr sám. Díky svým předchozím pracovním zkušenostem má kontakty s přední českou hereckou scénou. Začal je obcházet se scénářem a ta česká špička mu odpověděla, že do toho jde.
Pan Dušek je vybraný čistě pro to, že je vynikající herec. Hodil se nám do role primáře, chtěli jsme, aby primář vypadal nějakým způsobem excentricky, aby to nebyl takový ten prvoplánový uhlazený primář, který je v Ordinaci v růžové zahradě. Chtěli jsme, aby tam působil co nejvíce civilně a mysleli jsme si, že to zahraje nejlíp, což je pravda – hraje to přesně tak, jak jsem si představoval.
Stejně jako David Matásek, který tam hraje pasivně agresivního otce, kdy z něho až mrazí, a to tam má asi jen 4 věty. Stejně tak paní Kolářová, která tam hraje tu starou zkušenou doktorku, která už nějakým způsobem přetahuje kariéru do důchodového věku. Takových doktorů taky několik znám a velice dobře tu roli ztvárnila.
Jak dlouho vlastně takový film vzniká a jak to jde zvládnout při plném úvazku a službách?
Film vzniká dlouho. Natáčel se v únoru 2021 a do kin jde teď. Ještě před natáčením jsme na tom pracovali poměrně intenzivně půl roku. Od toho úplného začátku až do distribuce to tedy zabralo dva a půl roku.
Mně osobně to zabralo asi desítky hodin, upřímně nevím, nějak jsem to nekvantifikoval. Myslím si, že ty opravdu zásadní věci, které se do toho scénáře pak dostaly, vznikaly velmi rychle. Bavili jsme se o nějakých situacích, asi i emocích a sdělení, které chceme předat, a na to jsme pak vymýšleli samotné scény.
Co si od filmu slibujete? Doufáte třeba v přiblížení každodenní reality mladých lékařů širší veřejnosti?
Určitě diskuzi, kterou už teď vlastně cítím, protože tady spolu sedíme a vedeme o tom filmu rozhovor. A priori jsme nechtěli vytvořit nějak angažovaný film. Neměli jsme tu myšlenku, že uděláme film, který tady něco změní.
Ale pokud se na to lidi podívají a řeknou si, že je tady očividně nějaký systémový problém a je nebezpečné, že jsou tady mladí doktoři bez zkušeností ponecháni na holičkách a napospas krizovým situacím bez odborného dozoru, tak to by bylo vcelku fajn.
Věřím, že člověk, který je od zdravotnictví daleko a setká se s ním pouze jako pacient, tak to pro něj může být velice znepokojující podívaná a nemusí se mu to úplně líbit. Obecně ten film může vnímat jinak, a to je vlastně dobře. Ale myslím, že se povedlo sdělit to, co jsme chtěli. Ovšem nemůže se to líbit všem.
Kde se tedy na film Atestace můžu podívat?
Film Atestace je k vidění aktuálně na festivalu Pragueshorts, který běží od 2. do 5. března. V té době je dostupný i na doméně DAFilms, kde ho můžete zhlédnout asi za 40 korun.
Potom bude pár týdnů na webu Karlovarského filmového festivalu k zakoupení a streamu, pak by to mělo být i na iVysílání České televize, která je koproducentem filmu. Na jaře letošního roku by pak měl film společně s několika dalšími krátkými filmy vstoupit i do běžné kinodistribuce.
Bližší informace o filmu pak naleznete na sociálních sítích produkční společnosti Mannschaft.
Atestace FILM
Podívejte se na trailer
