Může lékař ukončit péči, když je pacient agresivní nebo vulgární?
Aneta Stieranková
Ne všichni pacienti chápou zásady slušného chování, a péče o ně se tak může stát velmi nepříjemnou součástí pracovního života lékaře. Pokud však jednání takového pacienta překročí únosnou mez, tj. pacient bude vulgární a případně i agresivní, začne dotčený lékař s největší pravděpodobností uvažovat o tom, jak péči o takového pacienta ukončit.
Zákonem stanovené důvody pro ukončení
Taxativní (úplný) výčet důvodů, pro které může poskytovatel zdravotních služeb péči o pacienta ukončit, je obsažen v zákoně o zdravotních službách.[1] Jedná se konkrétně o případy, kdy:
- poskytovatel prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného poskytovatele,
- pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb (neplatí, jde-li o registrujícího poskytovatele),
- pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb,
- pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem,
- pacient přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování zdravotních služeb (to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti souvisí se zdravotním stavem pacienta).
Jak vyplývá z výše uvedeného seznamu důvodů, nevhodné chování pacienta spočívající ve vulgárních a agresivních projevech, případně obava lékaře a dalšího personálu o své zdraví či život a ztráta vzájemné důvěry zde uvedeny nejsou. Jaké má tedy lékař možnosti?
Vnitřní řád poskytovatele
Jedinou cestou je v současné době využití vnitřního řádu poskytovatele, tj. výše uvedený bod 4). Ve vnitřním řádu je vhodné uvést, že všechny osoby jsou povinny dodržovat zásady slušného chování, vyvarovat se jakýchkoliv vulgárních projevů, zvyšování hlasu i agresivního a urážlivého jednání. V rámci vnitřního řádu je též vhodné výslovně uvést, že porušení výše uvedeného může být sankcionováno ukončením péče.
Přestože dotčené zákonné ustanovení nic takového výslovně neuvádí, je pro vyloučení případných budoucích sporů vhodné pacienta s vnitřním řádem prokazatelně seznámit. Ideálním řešením je nechat si seznámení potvrdit (podepsat) pacientem prostřednictvím záznamu ve zdravotnické dokumentaci.
Pokračující vynucování péče pacientem
I v případě, že využijete výše uvedeného postupu a zákaz nevhodného/neslušného chování uvedete jako důvod pro ukončení péče v rámci vnitřního řádu, můžete být nuceni péči pacientovi i nadále poskytovat.
Logickým zákonným důvodem je to, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo váženému poškození zdraví pacienta.[2] Další zákonem stanovenou výjimkou pro zákaz ukončení péče je případ, kdy je pacientovi třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li o porod nebo o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci; dále jde-li o krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem.[3] To je samozřejmě pochopitelné.
Co však již postrádá jakoukoliv logiku, je v takové situaci přetrvávající právo pacienta na výběr poskytovatele zdravotních služeb (klidně i toho samého, z jehož péče byl vyloučen). Pokud tedy péči o pacienta ukončíte z jednoho z výše uvedených důvodů, může se stát, že takový pacient přijde druhý den s žádostí o (opětovné) přijetí do péče. Poskytovatel pak může odmítnout přijetí pacienta do péče opět pouze ze zákonem stanovených důvodů, které jsou však odlišné od těch, které je možné uplatnit při ukončení péče. Těmito důvody jsou (a) překročení únosného pracovního zatížení, (b) vzdálenost místa bydliště znemožňující návštěvní službu, (c) pacient není pojištěnec nasmlouvaných zdravotních pojišťoven.[4]
Začarovaný kruh
Pokud tedy ukončíte péči o pacienta z důvodu porušení vnitřního řádu a tento pacient přijde druhý den s žádostí o přijetí do péče, můžete jej odmítnout pouze za předpokladu, že splníte alespoň jeden z výše uvedených důvodů, v opačném případě ho musíte do péče znovu přijmout.
Jedná se tedy o zjevnou mezeru v zákoně, která vytváří začarovaný kruh, v rámci kterého může být ukončení péče o konkrétního pacienta, který si (nikoliv ojediněle) psychické terorizování konkrétního lékaře stanoví jako svůj nový životní cíl, téměř nemožné.
[1] Ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.
[2] Ustanovení § 48 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.
[3] Ustanovení § 48 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.
[4] Ustanovení § 48 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.