Zatáhl jsem za ruční brzdu! Zpověď mladého lékaře.

Jsem mladý, neatestovany lékař pracující v okresní nemocnici. A zatáhl jsem za ruční brzdu! Po šesti letech od školy jsem se zamyslel, co bych napsal mému mladšímu „absolvenstkému“ já, jaká slova bych býval rád slyšel krátce po promoci. Můj dopis by asi mohl vypadat takto:

Ahoj,

tak teď už máš to šestileté peklo za sebou a těšíš se, až budeš moci uplatnit své čerstvě nabyté vědomosti. Vím, že jsi plný elánu – ten se ti bude v práci hodit. Pokud bych měl tvé následující roky v českém zdravotnictví popsat jediným slovem, zvolil bych nejspíš výraz „dobrodružství“.

Připrav se na to, že v tom jsi sám. Nestihneš se ani rozkoukat a budeš sloužit první noční. Příliš mnoho dovedností a zkušeností si do té doby nestihl nabrat. Většinu času tě nebude nikdo soustavně školit (čest výjimkám). Není totiž mnoho těch, kteří by tě mohli učit. Rozumní atestování lékaři se přesouvají do soukromé sféry, případně si zkracují úvazky. Nemohu jim to rozhodně zazlívat.

Těm zbylým říkám srdcaři. Díky těmto lidem ještě nezkolabovala nemocniční péče. Jsou přepracovaní a někteří i vyhořelí. Ambulance, oddělení, případně operační sály a služby. A pak si ještě najít čas a chuť předávat své zkušenosti mladším kolegům? Buďme realisté.

Učebnice po promoci raději rituálně nepal ani neprodávej. Budou se ti při sebevzdělávání hodit. V personálně zdevastovaném (korektně „poddimenzovaném“) zdravotnictví se stážemi raději moc nepočítej. Část povinných stáží absolvuješ ve zkráceném režimu, jiné pouze papírově. Pokud by jsi chtěl rozšířit své znalosti mimo svůj obor a přiučit se něčemu novému, jen vzácně budeš uvolněn z práce. Připrav se obětovat část své dovolené.

Časem tě začně bolet hlava, ačkoliv si tím nikdy netrpěl. Poznáš nespavost a vyčerpaní. Přestane tě tvoje práce těšit. Pacienty začneš vnímat jako přítěž. Jejich zdravotní obtíže budeš bagatelizovat nebo ignorovat. Začneš být podrážděný. Tvůj sociální život se scvrkne. Lidi, které máš rád, budeš méně vídat (málo času nebo „blbá nálada“). 

Znal jsi to jen jako pojem z učebnice: seznam se se syndromem vyhoření. Nejsi v tom sám (83% lékařů se cítí ohroženo syndromem vyhoření, 34 % vykazuje symptomy – studie ČLK, psychiatrické kliniky VFN a 1.LF UK 2013).

Probuď se a zatáhni včas za ruční brzdu.

Pokud nezastavíš, budeš vláčen bludným kruhem. Důsledky jsou různé. Od stížností pacientů na nevhodné či arogantní chování, přes chyby v medikaci či při provádění lékařských výkonů, smrtí pacienta po propuštění domů konče („plzeňská kauza“). Jsi v tom opravdu sám, výmluvy na špatný systém soudce neobměkčí.

Buď připraven podílet se na změně tohoto špatného systému. Změna přichází odspodu. Handrkování o desetiprocentním navýšení platu je důkazem naprostého odtržení politiků od reality. Není divu, většina z nich je nekompetentních. Manipulují veřejností. Omyly, včetně těch s tragickým koncem, jsou prezentovány jako selhání jednotlivých zdravotníku, nikoliv systému.

Pohádka, kterou politici vypráví veřejnosti o fungujícím zdravotnictví a nenasytných doktorech, je stále oblíbená. A dokud bude systém přežívat díky osobnímu nasazení přetíženého personálu, nebude tomu jinak. Politika, který svůj projev veřejnosti zahájí větou “naše zdravotnictví nevzkvétá”, se dlouho nedočkáme.

Netvrdím, že bys měl začít po promoci pracovat v zahraničí. Nevyzývám tě ke stávkám, výpovědím nebo odmítání sloužit noční.

Mám pro tebe pouze jedinou radu: sebeúcta.

Nauč se říkat NE. Zjistíš, jaký počet služeb za měsíc je pro tebe trvale udržitelný, a ten nepřekračuj. Požaduj reálné absolvování stáží (považuješ-li je za přínosné). Po atestaci to budeš pouze ty, kdo se bude muset nad pacientem rozhodnout. Znalosti a zkušenosti ze stáží se můžou hodit. Nemusím připomínat potěšení z nově získaných dovedností.

Ponechej si dostatek času na své blízké, nezdávej se svých koníčku a odpočinkových aktivit, ať je to cokoliv. Pamatuj si, že systém nepotřebuje nutně spokojené a průběžně vzdělávané lékaře. K udržení postačí lékař s atestací. Připomíná to výrobnu motorového oleje. Hlavně dostatek na pravidelné dolejvání, aby motor moc nedrhnul.

Odmítni falešnou solidaritu a povinnost sloužit systému („Studoval jsi za peníze lidu, tak mlč a makej!“). Nemusíš mu obětovat své duševní a fyzické zdraví. Jako lékař máš pouze dvě povinnosti. Neškodit a chránit lidskou důstojnost. Vřelé slovo je žádoucím bonusem.  Sebedestruktivní sklony dlouhodobě nevedou k lepším výkonům, věř mi.

Sebeúcta, sebeúcta, sebeúcta!

Srdečně zdraví Tvůj

Neatestovaný lékař
pracující v české okresní nemocnici,
který zatáhl za ruční brzdu

Pozn. spolku Mladí lékaři:

Nikdy v tom nejsi sám!  Lékaři potýkající se se syndromem vyhoření  jsou celosvětovým fenoménem vyplývajícím z rizik této stresující profese. Systém zneužívající pracovitost a solidaritu lékařů situaci navíc významně zhoršuje. Základní informace se dočtete např. zde https://www.tribune.cz/clanek/42120-syndrom-vyhoreni-u-lekaru , případně stačí zadat do vyhledávače pojem „physician burnout syndrome“. 

Nezapomeňte, že vyhoření se dá řešit! A základem je skutečně to, co navrhuje autor dopisu výše – více volného času, jasně vymezené hranice, kvalitní osobní život… Případně až změna pracoviště či oboru. Doporučujeme všem lékařům nastudovat si tuto problematiku, ať už syndromem vyhoření aktuálně trpí či nikoliv. Může vám to pomoci vyhnout se problémům v budoucnu, nebo dát ve správný moment dobrou radu kolegovi v nouzi.

Věříme, že o problémech je nutné mluvit. Nebojte se sdílet s námi svůj vlastní příběh. Třeba to pomůže někomu dalšímu.