Spolek Mladí lékaři, Sekce mladých lékařů ČLK a oborové skupiny zastupující mladé lékaře vítají záměr komplexně revidovat právní rámec specializačního vzdělávání. Jde o mimořádnou příležitost vytvořit systém, který bude kvalitní, průchodný, kontrolovatelný a schopný reagovat na vývoj medicíny i potřeby zdravotnictví. Žádáme, aby zástupci mladých lékařů byli zapojeni již do tvorby věcného zadání a paragrafového znění, nikoli až do připomínkování hotového návrhu. Zákon má ukotvit stabilní nadoborové principy. Oborové detaily mají být upravovány vyhláškami, věstníky a vzdělávacími programy. Již v minulosti docházelo na základě připomínek a podnětů mladých lékařů k úpravám tohoto zákona i prováděcích předpisů, nicméně až současná novela může přinést strukturální změny, které české zdravotnictví v rámci své reformy potřebuje. Proto předkládáme návrhy, které by ve znění zákona neměly být opomenuty.
Principy
1. Hybridní model vzdělávání založený kombinaci délky praxe a nabytých kompetencí
Čistě kompetenční model není realistický, protože evropská pravidla stanovují minimální délky specializačního vzdělávání. Časová složka proto musí představovat nepodkročitelné minimum, nikoli automatický důkaz odbornosti. Uvnitř tohoto rámce má být postup vzděláváním podmíněn skutečným získáním jasně vymezených kompetencí. Ty zahrnují znalosti, praktické a diagnostické dovednosti, klinické rozhodování, profesní postoje, komunikaci, týmovou spolupráci a orientaci ve zdravotním systému. Při nastavení systému je třeba hledat rovnováhu mezi pevnými časovými minimy, celkovou délkou vzdělávání a flexibilitou, s níž může školenec jednotlivé povinnosti splnit.
2. Zachování dvou stávajících stupňů specializačního vzdělávání
Podporujeme zachování modelu kmene a atestace. Kmen nebo jeho funkční ekvivalent má potvrzovat prakticky ověřené základní kompetence a podporovat průchodnost mezi příbuznými obory. Stran délky kmene je k diskusi, zda zachovat stávající délku 30 měsíců, nebo jeho délku zkrátit na 24 měsíců. Jeden kmen proto nemá představovat uzavřenou cestu k jediné atestaci, ale má umožňovat pokračování do více příbuzných specializačních oborů. Pracovním východiskem pro kmen je struktura 18 + 6 + 6 měsíců (resp. 12 + 6 + 6 měsíců): 18 (12) měsíců kmenového základu, 6 měsíců oborového specifika a 6 měsíců flexibilní části určené individuálně (po domluvě školence a školitele; využitelné pro obecný přehled nebo pro stáže v rámci profesního směřování, vždy však mimo mateřské oddělení). Oborové specifikum i flexibilní část mají pevně stanovenou délku 6 měsíců. Atestace má garantovat bezpečný a realistický základ oboru, nikoli formální představu, že každý specialista ovládá všechny výkony. K jedné atestaci má být možné dojít z více relevantních kmenů, pokud lékař v průběhu dalšího specializačního vzdělávání doplní všechny požadované kompetence. Délky atestací navrhujeme upravit ve všech oborech na minima dle legislativy EU. Ve vlastním specializovaném výcviku bude dominantní přechod od důležitosti délky absolvované praxe více k důležitosti osvojení kompetencí. Dosud společná povinná část bude rozdělena na kompetence povinné, které tvoří základ oboru, a kompetence povinně volitelné, umožňující více se specializovat ve směru, ve kterém bude lékař následně pokračovat. Požadované počty výkonů musí být realistické, odpovídat křivce učení a být splnitelné v běžných podmínkách. Úzce vymezené, nízkofrekvenční a centralizované výkony nesmí být obsaženy ve specializovaném výcviku.
3. Digitální a přenositelný přehled kompetencí
Každý lékař má mít v Systému administrace stručný a přenositelný logbook skutečně získaných kompetencí (kompetenčních rámců) a výkonů. Hodnocení má být stupňovité, například od pozorování přes výkon pod přímým a nepřímým dohledem až po samostatné provedení a schopnost učit. Přesný počet stupňů erudice zůstává k diskusi. Počty výkonů mají být požadovány pouze tam, kde mají odborný význam a odpovídají reálné křivce učení. Celý přehled kompetencí má být stručný. Již získané kompetence musí být přenosné mezi obory.
4. Splnitelné vzdělávací programy založené na datech
Obsah vzdělávání musí vycházet z reálných dat o tom, jaké výkony se provádějí, v jakém počtu a na kolika pracovištích, aby byly požadavky skutečně splnitelné. Podklady má zajišťovat zejména ÚZIS. Orgán odpovědný za vzdělávací program se musí scházet alespoň jednou ročně a nejméně jednou za tři roky revidovat vzdělávací program včetně kompetencí. Každé rozhodnutí musí být odůvodněno daty. Při tvorbě programů musí být zastoupeni také mladí lékaři daného oboru, pokud jejich odborná organizace existuje. Pokud daný obor nemá definovanou zastupující organizaci mladých lékařů, tak se tvorby vzdělávacích programů účastní zástupci SML ČLK či spolku Mladí lékaři. Vzdělávací program má současně vycházet z predikce potřeby specialistů v daném oboru.
5. Silný, odpovědný a odměňovaný školitel
Školitel je garantem individuálního vzdělávacího plánu a má mít silnou roli při jeho tvorbě i průběžných úpravách. Pravidelně hodnotí postup školence a zajišťuje mu přístup k požadovaným kompetencím. Jeho práce musí být systémově financována a školitel má za svou činnost nárok na finanční odměnu. Hodnocen má být školitel i celé školící centrum, a to podle zpětné vazby školenců a stážistů i objektivních parametrů, zejména podle počtu školenců dovedených k atestaci, délky jejich vzdělávání a dosažených výsledků. Tyto informace mají být dostupné školencům při výběru školitele. Kvalitní pracoviště mají být bonifikována. Opakované závažné nedostatky musí vést k nápravě, kontrole a případně k odejmutí akreditace. Limit počtu školenců na jednoho školitele musí zůstat definovaný. Opakované závažné nedostatky musí vést ke kontrole, upomínce, prostoru k nápravě a případně k odejmutí akreditace.
6. Jednodušší a věcná akreditace
Akreditace má odpovídat činnostem konkrétního pracoviště a nemá být podmíněna existencí dalších oddělení v témže zařízení. Musí platit pravidlo, že pracoviště se akredituje pouze v rámci svého vlastního oboru (např. chirurgii akreditují chirurgové) a tato akreditace je přenosná pro praxe dalších odborností (např. pro stážujícího internistu na chirurgickém oddělení). Zákon musí vytvořit realistický rámec pro akreditaci ambulancí specialistů, jednodenní péče a dalších pracovišť odpovídajících charakteru daného oboru.
7. Flexibilní organizace vzdělávání
Musí být možné průběžně upravovat individuální vzdělávací plán dohodou školence a školitele a změnu zaznamenat v Systému administrace. Je třeba, aby nenastávaly blokace postupu vzděláváním z důvodu chybějící praxe v řádu dnů a nebo například problémem s faktickým potvrzením praxe a kompetencí od školitele. Zákon má současně výslovně umožnit souběh stáže a práce na mateřském pracovišti, například z 5 dnů v týdnu mít možnost být přítomen 3 dny na vlastním oddělení a 2 dny na stáži. U časově určených povinností se má započítávat skutečný celkový počet absolvovaných hodin. Kratší úvazky se mají dát sčítat, pokud dohromady odpovídají požadované praxi, přičemž požadovaný počet výkonů zůstává zachován. Minimální započitatelný rozsah navrhujeme snížit na 0,4 úvazku (16 hodin týdně), případně na odpovídající měsíční hodinový ekvivalent. Systém má být slučitelný s rodičovstvím, proto považujeme za zásadní zachování současného principu, že jde-li o osobu na rodičovské dovolené nebo osobu pečující o dítě do zahájení povinné školní docházky, minimální započitatelný je již 0,2 úvazku. Systém má též umožňovat souběh specializačního vzdělávání s vědeckou prací a má podporovat možnost mobility školence mezi pracovišti.
8. Ambulance, jednodenní péče a obousměrná mobilita
Vzdělávací systém má výrazněji umožnit přípravu v ambulanci specialisty a v jednodenní péči, pokud to charakter oboru dovoluje. Již v průběhu kmene má být možné absolvovat podstatnou část praxe i v jiném než nemocničním zařízení, což je následně třeba nastavit s větším důrazem pro vlastní specializovaný výcvik. Cílem je zachovat kvalitu přípravy a současně umožnit realistickou, oborově smysluplnou praxi.
9. Rezidenční místa jako nástroj kontinuity péče
Rezidenční místa musí být stabilním nástrojem financování specializačního vzdělávání zejména v primární péči a dalších ambulantních oborech zajišťovaných převážně menšími pracovišti. Primárním účelem rezidenčních míst má být zajištění budoucí dostupnosti a kontinuity péče, včetně podpory generační obměny a předávání ambulantních praxí školitelů jejich nástupcům. Ministerstvo zdravotnictví má nést odpovědnost za plánování a financování rezidenčních míst podle současných i předpokládaných budoucích potřeb jednotlivých oborů a regionů, a to na podkladě dat, které dodá ÚZIS. Rezidenční místa mohou být využívána rovněž v kriticky nedostatkových oborech k navýšení počtu vzdělávaných lékařů nad úroveň vznikající přirozeným vývojem systému. Financování rezidenčních míst musí odpovídat reálným nákladům na zaměstnání a vzdělávání školence a umožnit odměňování srovnatelné s tabulkovým platem.
10. Funkční dohled nad kvalitou vzdělávání a strategické plánování
Každé akreditované zařízení musí zajistit koordinátora vzdělávání, který dohlíží na průběh specializačního vzdělávání a slouží školencům i školitelům jako kontaktní osoba pro řešení překážek a problémových situací. Koordinátora vzdělávání zaměstnává školící pracoviště, nebo má jeho služby zajištěné externí smlouvou. V Systému administrace školitel minimálně 1x za 6 měsíců zhodnotí nabyté kompetence školence. Minimálně jednou ročně vloží školenec i školitel do Systému administrace samostatné písemné zhodnocení dosavadního průběhu specializačního vzdělávání. Tato hodnocení jsou vzájemně nepřístupná a jsou k dispozici pouze koordinátorovi vzdělávání a akreditační komisi pro účely kontroly kvality a dohledu nad průběhem vzdělávání. Zákon musí určit odpovědný kontrolní mechanismus s reálnou kapacitou, pravomocí vyžadovat nápravu a možností odejmout akreditaci zařízením při nedodržování principů vzdělávání. Vzdělávací systém má pracovat s predikcí potřeb jednotlivých oborů a pozitivně podporovat nedostatkové odbornosti, zejména prostřednictvím rezidenčních míst či bonifikací.
Závěr
Výše uvedené principy představují společný mezioborový konsensus. K dopracování zůstávají zejména využití flexibilní části kmene, počet stupňů erudice, podmínky flexibility u délky praxe, nastavení kompetencí (kompetenčních rámců) a institucionální uspořádání certifikací s kontrolou kvality. Tyto parametry mají být rozpracovány za přímé účasti zástupců mladých lékařů.
Signatáři společného stanoviska:
MUDr. Albert Štěrba, Ph.D., MBA / Mladí lékaři, z. s.
MUDr. Dalibor Veselý, MUDr. Marie Svobodová / Sekce mladých lékařů ČLK
MUDr. Miroslava Benešová / Mladí rehabilitační lékaři, z. s.
MUDr. Ľudmila Eidová, Ph.D. / Klub mladých onkologů, z. s.
MUDr. Jakub Vozábal / Mladí praktici, z. s.
MUDr. Sylwia Cieślar / Sekce mladých anesteziologů a intezivistů ČSARIM
MUDr. Jana Blohoňová Česká společnost mladých oftalmologů, z. s.
MUDr. Michael Jenšovský / Kardio 35 – Sekce mladých kardiologů ČKS
MUDr. Šárka Horáčková Fingerhutová, Ph.D. / Sekce mladých pediatrů ČPS
MUDr. Anahita Mesbahi / Mladí kardiovaskulární chirurgové ČSKVCH
MUDr. Martin Šatný, Ph.D. / Sekce mladých internistů ČIS
MUDr. Denisa Kyselová, Ph.D. / Sekce mladých gastroenterologů ČGS JEP
MUDr. Barbora Hradecká / zástupkyně pracovní skupiny Mladé lékařky