Druhý blok byl o tom, co můžeme udělat pro lékařky a lékaře, kteří pečují o dítě. Proč je to důležité? Dle našeho průzkumu Rodičovství v medicíně z roku 2024 celých 15 % dotázaných uvažuje, že z rodinných důvodů opustí povolání lékaře, přičemž u čerstvých absolventů medicíny je to až 21 %. O změně specializace v souvislosti s rodičovstvím pak uvažuje téměř třetina respondentů (zejména mezi primárními pečovateli, tedy těmi, co zůstávají doma). Řešením přitom nejsou žádná kouzla, ale reálná podpora zkráceným úvazkům, jež člověka netrestají, hlídání dětí blízko nemocnice, možnost vzdělávat se i na rodičovské a hlavně prostředí, kde se o tom dá otevřeně mluvit. Větší flexibilitu proto nepovažujeme za ústupek ze strany zaměstnavatele, ale za způsob, jak lékařky a lékaře udržet v jejich profesi a oboru.
Třetí blok patřil medikům a tomu, jak je můžeme v posledním ročníku skutečně zapojit do klinické praxe – a to i v regionálních nemocnicích, ne jen ve velkých centrech. Právě menší nemocnice si důležitost otevírání nových příležitostí pro studenty medicíny dobře uvědomují.
Potěšilo nás, že u jednoho stolu seděli zástupci politických stran napříč spektrem. Jsme totiž přesvědčeni, že tahle témata mají stát nad stranickou příslušností a směřovat za horizont jednoho volebního období.
Díky všem, kdo přišli a vystoupili se svými poznatky a názory – poslankyním a poslancům, kolegům ze Sekce mladých lékařů ČLK a spolku Mladí praktici, zástupcům z IPVZ a ČLS JEP i děkanům fakult a ředitelům nemocnic.
A co dál? Tímhle pro nás práce rozhodně nekončí. Některé návrhy plánujeme dotáhnout do podoby konkrétních legislativních návrhů, o nichž chceme dál jednat s ministerstvem zdravotnictví i členy zdravotnického výboru sněmovny. Na podzim také navážeme dalšími kulatými stoly.
Díky, že jste u toho s námi. Pokud byste se chtěli jakkoliv zapojit, budeme rádi, stačí nám napsat (spolek@mladilekari.cz) 
