TISKOVÁ ZPRÁVA
Debata nad dalšími možnými změnami v zákoníku práce
Albert Štěrba
Ve čtvrtek 8. 2. 2024 proběhla v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR schůze organizovaná ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou za přítomnosti ministra zdravotnictví Vlastimila Válka a dále zástupců z řad ředitelů některých nemocnic, odborů, České lékařské komory i našeho spolku Mladí lékaři.
Debatovali jsme nad možnými změnami v zákoníku práce. Řeč se na začátku stočila k problematice skloubení a započítávání do přesčasové práce u vícečetných úvazků, jimiž někteří zdravotníci disponují; např. pakliže mají klinický úvazek u nemocnice a zároveň se na její půdě věnují vědecko-výzkumné činnosti, na níž mají smlouvu s fakultou a která může být dále typicky financována pomocí získaného grantu. Dle některých přítomných nelze tyto ve své podstatě dvě práce jednoznačně oddělit; dle jiných by se to zase dít mělo. Otázkou pak je, jak tyto různé činnosti vykazovat, zejména když jsou úzce provázané v rámci jednoho pracoviště.
V podobném duchu byla diskutována připomínka, jak chápat a vykazovat čekání na práci na pracovišti nebo přítomnost z jiného důvodu, než je léčebně preventivní péče (ilustrativní příklad: lékař je v noci přivolán do nemocnice k akutní operaci, po výkonu se již nevrací hned zpátky domů, ale stráví zbytek noci na lékařském pokoji). Stranou debaty nezůstala ani nejasnost, jak přistupovat k limitům počtu přesčasových hodin u tzv. další dohodnuté práce přesčas v případě, že má daný zdravotník vícero úvazků u různých poskytovatelů.
Dalším bodem byla maximální možná délka směny ve zdravotnictví. V současném režimu novelizovaného zákoníku práce je typická jednodenní služba u lékařek a lékařů vykazována nejčastěji jako dvanáctihodinová směna plus dvanáctihodinový přesčas. Což ovšem přináší jeden právní paradox, když se na další měsíc plánují přesčasy, které dle zákonné definice plánovat nejdou a plánovat se nesmí. Řešením této ,,hlavy 22” českého zdravotnictví by bylo uzákonění čtyřiadvectihodinové směny, ovšem za předpokladu, že bude adekvátně finančně ohodnocena (a to bez ohledu na výši úvazku). Zároveň je dle nás důležité, aby byla v takovém případě stanovena a dodržována pravidla, kolik takových směn může lékař/ka mít a jaký za ně náleží odpočinek. Byla představena i alternativa pětadvacetihodinové směny, u níž má hodina navíc pokrýt dobu na náležité předání služby kolegyním a kolegům.
Někteří z přítomných potom tlumočili požadavek skupiny lékařek a lékařů z ,,neakutních” oborů a zařízení typu LDN, psychiatrických léčeben či rehabilitačních ústavů na umožnění dokonce osmačtyřicetihodinových směn, které údajně mnohým mohou vyhovovat a jsou zároveň organizačně a logisticky snáze zajistitelné a lépe sladitelné s osobním a rodinným životem (kupř. s ohledem na dlouhé dojíždění za prací). Všechny výše uvedené požadavky a připomínky na úpravu maximální možné délky směny budou nyní probrány s Evropskou komisí z hlediska své kompatibility s unijními směrnicemi.
V neposlední řadě jsme se dozvěděli, že panuje shoda ohledně nároku lékařek a lékařů na volno před zkouškou ze základního kmene a před zkouškou atestační. Ta ovšem neplatí, pokud jde o jeho délku. Dle našeho spolku Mladí lékaři i Sekce mladých lékařů ČLK by se mělo jednat o deset pracovních dnů před kmenem a dvacet před atestací. Ministr zdravotnictví i ředitelé nemocnic pak navrhují délku vždy poloviční. Tento a další body budou proto předmětem navazujícího jednání, které je plánováno zhruba za šest týdnů.