Trestní kauzy ve zdravotnictví

Hostům jsme položili dotazy od lékařů a mediků kteří se registrovali na live stream, včetně dotazů, které padaly během samotné diskuze.

Videozáznam je určen lékařům na všech stupních kariéry, a taky medikům v posledních ročnících studia.

Jsme jako lékaři „jednou nohou v kriminále“?

Podle doc. Šustka přináší statistika neúprosná čísla – člověk průměrně chybuje zhruba ve 3 % případů ve všem, co dělá, a stejně tak i lékař ve své praxi. Jak ale hned vzápětí dodává Mgr. Sýkora, statistický pohled, byť tentokrát z jiného úhlu, přitom může být docela optimistický: z celkového počtu lékařů vykonávajících svou praxi čelí trestnímu stíhání jen úplný zlomek z nich. Protože však lékař nakládá se zdravím a životem člověka a jeho chyby mohou vyústit i v těžkou újmu na zdraví nebo dokonce smrt, je to téma citlivé a společensky obecně akcentované.

Hned na úvod oba hosté vyjasňují dva základní druhy odpovědnosti, jejichž porušení právní kauzy ve zdravotnictví nejčastěji řeší – trestněprávní a občanskoprávní odpovědnost. Jak vysvětluje Mgr. Sýkora, trestněprávní kauzy přezkoumávají konkrétní pochybení fyzické, nebo dnes již i právnické osoby, a jejich výsledkem je rozhodnutí o vině a trestu. Na straně žalobce stojí stát reprezentovaný státním zastupitelstvím. Předmětem řízení je prozkoumat, zda jednání, kterého se lékař nebo jiná osoba dopustili, naplňuje znak skutkové podstaty některého trestného činu, zkoumá se zavinění. V případě lékařů se pak nejčastěji jedná o trestné činy ublížení na zdraví z nedbalosti a těžké ublížení na zdraví z nedbalosti. Sazby za nedbalostní trestné činy se přitom pohybují v širokém rozmezí, od spodní hranice 6 měsíců do 16 let při těžkém ublížení na zdraví, které skončilo smrtí. V občanskoprávních sporech je podle doc. Šustka typickým předmětem řízení finanční náhrada škody (újmy na zdraví, duševních útrapy pozůstalých aj.).

Řízení ve věci obou druhů odpovědností přitom mohou probíhat paralelně. Podíváme-li se na současný vývoj v právních kauzách ve zdravotnictví, je podle doc. Šustka jasně patrný nárůst občanskoprávních sporů za účelem finančního vyrovnání. V nich přitom žaluje poškozený nebo opatrovník či jiná osoba nemocnici jakožto právnickou osobu a lékař zde vystupuje jako svědek. Pro lepší představu vyčíslování požadovaných finančních náhrad: Dojde-li při poskytování zdravotních služeb k fatálnímu poškození člověka s následkem úplného vyřazení ze společnosti, jako je tomu typicky například u hypoxického postižení mozku novorozence během porodu, k němuž může dojít například při pozdě indikovaném císařském řezu, vzniká poškozenému nárok na čtyřistanásobek hrubé průměrné mzdy. Při dnešních 40 tisících korunách průměrné mzdy se bude základní finanční odškodnění blížit 16 milionům korun, k této sumě navíc přibydou další částky bolestné, majetkové náklady jako náklady na péči a další, dodává doc Šustek.

Chybovost v těchto případech podle něj pramení hlavně z organizace péče. Mezi zvláště kritické momenty přitom podle něj patří především problematika návaznosti péče, týmové spolupráce nebo vedení dokumentace. Pokud nejsou tyto řídící procesy dobře nastaveny, vzniká podle doc. Šustka široké pole, kde lze pochybit.

Co si představit pod nedbalostí lékaře?

K nedbalosti dochází nejčastěji v souvislosti s nedodržením odborně medicínský uznávaného postupu, tedy tzv. postupu lege artis, vysvětluje doc. Šustek a uvádí příklad jedné z jeho nedávných kauz, kdy lékař navzdory jasnému zápisu v dokumentaci indikoval podat lék, na který měl pacient v minulosti těžkou alergickou reakci. Lékař v takovém případě měl a mohl postupovat jinak a zcela jasně nedodržel postup lege artis.

Co když jsem chyboval během dlouhého, vyčerpávajícího dlouhého přesčasu?

Oba specialisté se shodují, že konečné vyznění konkrétních okolností, třeba i většího počtu přesčasových hodin, je vždy hodnoceno v kontextu všech zjištěných skutečností a nelze v tomto případě nijak generalizovat. Docent Šustek přitom s ohledem na množící se dotazy podobného charakteru zdůrazňuje, že na lékaře bude vždy nahlíženo jako na dospělého vysokoškolsky vzdělaného jedince, u kterého se předpokládá, že je schopen vyhodnotit, zda je schopen zadanou práci či situaci zvládnout nebo nikoliv, tedy i počet přesčasů.

Jsem lékař bez kmene ve službě, do jaké míry za mě nese spoluzodpovědnost školitel?

Mgr. Sýkora nastiňuje několik situací: Pokud má mladý lékař k dispozici školitele a neinformuje ho o svém postupu, není možné spoluodpovědnost školitele jakkoliv vyvozovat. Pokud má mladý lékař školitele k dispozici a informuje ho, nese školitel minimálně spoluodpovědnost za případné následky. Jak ale dodává doc. Šustek, přijetím služby a jejím vykonáváním na sebe i mladý lékař zcela jistě přebírá svůj podíl zodpovědnosti. V ideálním případě by podle něj měl pro každého lékaře ještě před kmenem existovat „pozitivní“ list výkonů, které smí provádět nebo je za ně zodpovědný. List by měl být stvrzen podpisem školitele a školence nebo i zaměstnavatele a měl by být individuálně doplňován o nové kompetence podle stupně zdatnosti a vyspělosti školence.

Školitel opakovaně nespolupracuje a dává mi najevo, že si nepřeje být informován

Podle doc. Šustka je důležité nenechat si takovou skutečnost pro sebe, ale naopak ji rozšířit mezi kolegy, případně nahlásit nadřízeným, a skutečnost zapsat či zdokumentovat. I svědecké výpovědi kolegů a záznamy mohou u případného sporu sehrát důkazní roli.

Které specializace patří, co se týče právních sporů, mezi ty nejvíce exponované?

Oba experti se shodují, že právní kauzy se zcela jistě nejvíce týkají porodnictví. Z dalších oborů je to pak neurochirurgie nebo i radiologie ve smyslu intervenčních výkonů. U internistů se pochybení často týkají nerozpoznání náhlé příhody břišní, u chirurgů potom pozdního rozpoznání komplikací po laparoskopických výkonech.

Jaké finanční sankce mohou lékaře v rámci právních sporů postihnout?

Nemocnice může po lékaři jako svém zaměstnanci v rámci uplatnění pracovněprávních předpisů požadovat maximálně čtyřapůlnásobek jeho platu. Na tyto případy podle doc. Šustka existuje i zaměstnanecké pojištění, které vychází ročně na několik set korun, nicméně některé nemocnice ho dnes dávají svým lékařům jako zaměstnanecký benefit. Pokud se atestovaný lékař octne v občanskoprávním sporu již jako poskytovatel zdravotních služeb, například jako ambulantní specialista nebo praktický lékař, je finanční náhrada čerpána z jeho pojištění. Praktickému lékaři by pak doc. Šustka doporučoval pojistit se na částku alespoň 15–20 milionů korun, ambulantnímu specialistovi pak podle jeho zaměření i až na 30 milionů korun.

Policie po mně jako po ošetřujícím lékaři žádá informace o mém pacientovi. Smím je poskytnout?

Pokud se policie domáhá informací, měla by vždy uvést zákonný důvod, na jehož základě informace požaduje (například pokud by se jednalo o hledanou osobu), nebo předložit povolení soudu.

Můj nadřízený lékař mi jako atestovanému lékaři nařizuje postup, se kterým nesouhlasím

Jedná-li se podle obou advokátů o život ohrožující situaci, respektive život zachraňující výkon, je atestovaný lékař povinen jednat. Pokud se o život zachraňující výkon nejedná, je podle nich možné postupovat v souladu s preferencí nadřízeného. Zcela jistě je ale vhodné celou situaci řádně písemně zdokumentovat.

Má pacient právo si lékaře během výkonu práce nahrávat?

Podle doc. Šustka obecně platí, že pacient nemá právo si lékaře při výkonu jeho práce jen tak nahrávat. Jak ale dodává Mgr. Sýkora, z pohledu trestního práva může být i tajně pořízený záznam v případném trestním řízení u soudu jako důkazní materiál připuštěn – což se ovšem nevztahuje na občanskoprávní spory. To vše by platilo i vice versa pro nahrávky, které by si pořídil lékař například ve sporu s konfliktním pacientem.

Může špatná komunikace skutečně za většinu právních sporů ve zdravotnictví?

Komunikace mezi pacientem a lékařem je podle doc. Šustka v případě občanskoprávních sporů zcela klíčová, byť zatím v České republice neexistuje judikát, který by žalobci přiznal odškodnění „pouze za nedostatečnou komunikaci“. Vždy ale hraje důležitou roli kontext.

V posledních letech se množí stížnosti rodičů dětských pacientů. Musí jim lékař vždy umožnit přítomnost u jejich dítěte, například i na operačním sále při uspávání?

Podle doc. Šustka se v tomto případě jedná spíše o špatně položenou otázku a je podle něj třeba se začít zcela upřímně ptát: Skutečně přítomnost rodiče například při anestezii narušuje poskytování zdravotních služeb? Jinými slovy, medicína budoucnosti bude nevyhnutelně více „patient friendly“ a zdravotníci se budou muset – a už se to učí – především vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat.

Ochrání mě jako lékaře negativní reverz dostatečně před případnou právní odpovědností z důsledků neposkytnutí péče?

Oba experti se shodují, že pokud se jedná o řádnou, tedy písemnou formu negativního reverzu a pacient je způsobilý k projevu vůle a byl opakovaně o následcích poučen, představuje negativní reverz dostatečnou formu, která zbavuje lékaře odpovědnosti za příčinné následky při neposkytnutí péče.

MUDr. Anna Ouřadová