Jak velká je šance, že dojde k odsouzení lékaře?
Aneta Stieranková
TRESTNÍ ODPOVĚDNOST LÉKAŘŮ
Lékaři se mohou před soud dostat ve dvou případech, a to:
1) pokud je na ně podána žaloba (lékař je pak „žalovaný“), nebo
2) pokud je na ně podáno trestní oznámení, PČR se po prostudování věci rozhodne zahájit trestní stíhání a následně je podána obžaloba (lékař je pak „obžalovaný“).
V prvním uvedeném případě se jedná o tzv. civilní řízení, jehož obvyklým cílem je rozhodnout o náhradě újmy. Ve druhém případě hovoříme o trestním řízení, jehož primárním účelem je rozhodovat o vině/nevině lékaře a případně o jeho potrestání (odnětí svobody, zákaz činnosti apod.).
Pacienti podávají trestní oznámení zejména v případech, kdy se domnívají, že měl lékař jejich onemocnění odhalit dříve (v důsledku čehož bývalo mohlo dojít k dřívějšímu zahájení adekvátní léčby), nebo v případě, kdy měl podle jejich názoru při konkrétním zákroku s nepříznivým výsledkem postupovat jinak. S ohledem na to, že trestní řízení je především prostředkem pro určení viníka a jeho potrestání, nikoliv pro dosažení finanční náhrady, jedná se obvykle o velmi specifické situace, ve kterých pacient usiluje zejména o osobní a emoční zadostiučinění. Velmi exponovaným odvětvím je proto z tohoto hlediska například gynekologie a porodnictví.
NEJČASTĚJŠÍ TRESTNÉ ČINY LÉKAŘŮ
Lékaři jsou nejčastěji obžalováni z trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti,[1] případně z trestného činu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.[2] Rozhodnutí o tom, zda bude lékař trestně stíhán za první nebo druhý z uvedených trestných činů, pak závisí z logiky věci na intenzitě zdravotní újmy, která pacientovi vznikla. Dalším trestným činem, který se v souvislosti s výkonem povolání lékaře objevuje, je například usmrcení z nedbalosti,[3] případně neposkytnutí pomoci.[4]
Jak vyplývá z výše uvedeného, nejčastěji se jedná o trestné činy z nedbalosti, úmyslné trestné činy se u lékařů vyskytují spíše výjimečně.
NEJČASTĚJŠÍ TRESTY
Státní zástupce (osoba, která podává obžalobu) nejčastěji navrhuje tyto tresty:
- trest odnětí svobody s podmíněným odložením
Tento trest spočívá v tom, že je lékaři uloženo např. odnětí svobody v trvání 1 roku, přičemž výkon tohoto trestu, ke kterému dochází ve vězení, je podmíněně odložen na zkušební dobu (1-5 let). Pokud se lékař ve zkušební době osvědčí, tj. vede řádný život a případně splňuje další podmínky stanovené soudem, není k výkonu trestu přistoupeno.
- trest zákazu činnosti
Tento trest spočívá v zákazu výkonu povolání lékaře, případně může být specifikován ve vztahu ke konkrétnímu odvětví (např. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v odvětví chirurgie). Trest zákazu činnosti lze uložit na 1 rok až 10 let. V případě lékařů se však zákaz činnosti obvykle navrhuje na 1–3 roky.
Výše uvedené tresty jsou často navrhovány společně.
Společně s lékařem mohou být trestní oznámení a následná obžaloba podány samozřejmě též na další osoby (např. zdravotní sestry, poskytovatele zdravotních služeb apod.). Poskytovateli, který je právnickou osobou, je pak navrhován například trest uveřejnění rozsudku v odborných médiích.
JAK VELKÁ JE ŠANCE, ŽE LÉKAŘE ODSOUDÍ?
V českém právním řádu platí tzv. zásada subsidiarity trestní represe, což znamená, že trestní právo má být až úplně posledním prostředkem ke zjednání nápravy a potrestání osoby (tj. jen pokud všechny ostatní možnosti selžou nebo jsou považovány za nedostatečné).
S ohledem na závažnost trestů, které jsou v rámci trestního práva ukládány, je vždy ze strany soudů kladen velký důraz na prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním lékaře a újmou, která pacientovi vznikla. Tato příčinná souvislost pak musí být prokázána najisto, tj. nestačí pouze vysoká pravděpodobnost. Pro lepší představu viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR:[5]
„Pokud na podkladě veškeré zdravotní dokumentace byla sice na jedné straně připuštěna možnost, že při včasném zjištění hypoxie a okamžitém provedení porodu císařským řezem byla naděje na zachování života novorozence, ale současně nebylo možno spolehlivě a jednoznačně vyloučit opačnou možnost, tj. že ani při zcela bezchybném postupu lékařů by smrt novorozence v důsledku rozvinuté hypoxie nenastala, pak za této důkazní situace krajský soud zcela v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ (v pochybnostech ve prospěch obviněného) vyšel z možnosti pro obviněné nejpříznivější.“
S ohledem na výše uvedené a s ohledem na individuální biologické procesy lidského těla je velmi složité příčinnou souvislost ve výše uvedeném smyslu prokázat. Proto ve většině případů dochází k zastavení trestního stíhání lékaře, příp. ke zproštění obžaloby.
[1] Ustanovení § 148 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
[2] Ustanovení § 147 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
[3] Ustanovení § 143 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
[4] Ustanovení § 150 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.
[5] Usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 7 Tdo 219/2005 ze dne 22. 3. 2005.