Životopis pohledem personalisty
Karolína Gregorová
Zapomeňte na vzory
“Ach ne, musím si napsat životopis!” To si asi pomyslí většina z nás, když ukončí školu, nebo začíná přemýšlet o změně zaměstnání. A naše první kroky obvykle míří na internet, kde se snažíme „vygooglit“ nějaký rozumně vypadající vzor, podle kterého si vytvoříme životopis vlastní.
Neříkám, že je to úplně špatně, svůj hlavní účel to splní. Většina z těchto předpřipravených vzorů obsahuje osobní údaje, popis vzdělání, minulých zaměstnání, „činnosti navíc“ a případně i něco o vlastních zájmech – tedy vše, co potřebujeme. Co si však pomyslí personalista, když takový životopis uvidí? Pokud nebudou naše znalosti a zkušenosti splňovat požadavky na danou pracovní pozici na 100 % – v takovém případě okamžitě vyskočí ze židle a vytáčí naše telefonní číslo – tak se unudí.
Představme si, že rukama personalisty věnujícímu se náboru nových zaměstnanců projde třeba i padesát životopisů denně. Jeho oči jsou unavené pohledem na stále stejně vyhlížející dokumenty. A věřte nebo ne, při prvním screeningu jeho zrak rychlostí blesku, tedy přibližně za 5-10 vteřin, vyhledá údaje, které ho zajímají primárně: naše poslední zaměstnání, nejvyšší dosažené vzdělání a jako bonus nějaký ten certifikát, doplňující vzdělání či kurz (pokud pozice, na kterou zaměstnance hledá, vyžaduje něco velmi specifického). Závěrem ještě v rychlosti zhodnotí naši tendenci fluktuovat.
Jak by mělo mé CV vypadat?
Jak tedy svým životopisem zaujmout a vrýt se do paměti osobě, která jej čte? To je totiž to, o co máme usilovat. Jen tak se nám podaří zůstat personalistovi (či jiné osobě, která životopisy pročítá) na paměti a při dalším rozhodování, komu zavolat či koho si pozvat na pohovor, být mezi šťastnými vyvolenými.
V prvé řadě doporučuji nekopírovat žádný vzor, ale vytvořit si dokument vlastními silami. Nemusí a ani by neměl být příliš nápadný. Vynechte barevná písma, efekty, křiklavá pozadí, kontrastní okraje a všemožné vzory. Nechcete přece, aby se dané osobě vryla do paměti podoba životopisu, nýbrž jeho obsah. Ideální je elegantní, nenápadný, ale osobitý styl. Naprosto klíčová je však přehlednost – nezapomeňte na výše zmíněných pár vteřin, které pravděpodobně rozhodnou o vašem úspěchu či neúspěchu. První dojem a šance na „vrytí se do paměti“ může stát i na dobré fotce. Pravděpodobně se nechystáte zaslat svůj životopis do soutěže Miss ČR/Muž roku, ale upřímně, kdo by se těšil na pohovor s mračícím se vybledlým kandidátem v umaštěné košili? Takže nasadit úsměv, učesat se, obléct si vyžehlenou jednobarevnou košili a investovat do jedné profesionální fotografie – věřte, že tato investice se vám stonásobně vrátí.
Avšak velký pozor na kulturní a pracovněprávní rozdíly! Zatímco v Evropě je přikládání fotografie spíše standardem, v USA je CV s fotkou považované za nepřípustné a dokonce může kandidáta z výběrového řízení i vyřadit.
Co by měl můj životopis obsahovat?
Doporučuji jít s kůží na trh a za svůj věk se nestydět. Buď jej do hlavičky uvedete, nebo ho bude personalista luštit dle roku absolvování střední či vysoké školy. Podle zákona samozřejmě kandidáty nelze diskriminovat na základě věku. Pozor ale, za věkem je pomyslná tučná čára, uvedení vašeho rodinného stavu či počtu dětí je dnes považováno za již příliš osobní a působí neprofesionálně. Důležité je rovněž bydliště, ale u toho si dejte velký pozor. Pokud se neshoduje s místem zaměstnání, viditelně v životopisu nebo v přiloženém motivačním dopisu uveďte, že jste schopni a ochotni práci v dané lokalitě vykonávat (stěhování, dojíždění apod.). Pokud tak neučiníte, může vás personalista automaticky vyřadit se svým vnitřním komentářem: „ten bydlí daleko, to nemá cenu“. Automaticky totiž nebude předpokládat, že to máte předem promyšlené.
A jdeme na to hlavní: vzdělání a pracovní zkušenosti. U vzdělání doporučuji zaprvé uvést přesný obor a dataci studia střední a/či vysoké školy (na jakou základní školu jste chodili, při hodnocení životopisů nikoho nezajímá) a zadruhé u dalšího vzdělávání vybrat to, co je pro danou pozici relevantní. Nevypisujte tedy všemožné předměty, které jste studovali, stáže, které jste absolvovali a kurzy, které jste navštívili. Zaměřte se jen na ty, o kterých víte, že se vám v daném zaměstnání budou hodit. Právě ty vám pomohou odlišit se od ostatních se stejnou SŠ/VŠ a přimějí personalistu říct si: „Ano, tenhle člověk je pro naši pozici jako stvořený.“
U zaměstnání platí víceméně stejné pravidlo. Pryč se všemi neodbornými brigádami a pracemi, které nijak nesouvisejí s danou pozicí. V případě, že je vaše kariéra delší, není potřeba uvádět veškerá zaměstnání od roku 1990 s výjimkou toho, kdy již mnoho let pracujete v oboru a může to být považováno za výhodu. Opět rozhodně doporučuji uvést poslední zaměstnání, které jste vykonávali nebo stále vykonáváte, samozřejmě společně s datací. To je to, co bude personalistu nejvíce zajímat. Zda uvádět, co bylo předtím a v jakém detailu, již ponechám na vašem rozumném úsudku.
A nakonec koníčky. Rádi čtete, cestujete, pracujete na zahradě? Nic proti ničemu, ale je to opravdu jen nudný údaj navíc. Pokud uvést koníček, tak pouze ten z oblasti dobrovolné práce (šlechtí), neobvyklé aktivity či sportu (zaujme) nebo koníček odborný, dotýkající se toho, čemu se věnujete i v práci (připíše body navíc).
A to nejdůležitější – nezapomeňte viditelně uvést své telefonní číslo a na telefonáty personalistů odpovídat nebo volat zpět hned, jak je to možné. Projevení zájmu stojí nade vším, co je v tomto článku uvedeno. Hodně štěstí!