Jak zdravotníci nejčastěji porušují zákon?
Aneta Stieranková
Porušit při výkonu zdravotnického povolání zákon je možné celou řadou způsobů, některé z nich se však objevují častěji než jiné.
Ochrana osobních údajů
Spousta zdravotníků vůbec netuší, že mají při nakládání s osobními údaji pacientů určité povinnosti. Většina je přesvědčená o tom, že ochrana osobních údajů se týká pouze poskytovatele zdravotních služeb a potažmo managementu, ale nikoliv jich, jako jednotlivců. Opak je však pravdou.
K jednomu z nejčastějších porušení platných právních předpisů ze strany zdravotnického personálu proto dochází právě v této oblasti. Typickým příkladem je situace, kdy zdravotní sestra připraví zdravotní karty pacientů objednaných na daný den a vyskládá je sobě/lékaři na stůl, aby byly „po ruce“. Tyto karty jsou pak zpravidla vyskládány na tu stranu stolu, vedle které je umístěna židle pro pacienta, který si tak může naprosto bez obtíží přečíst jména objednaných pacientů, jejich rodná čísla, adresu apod. Další běžnou praktikou je vyhledávání pacientů v počítači, na jehož monitor přítomný pacient bez obtíží vidí a může si tak přečíst výše uvedené údaje o dalších pacientech před konečným vyfiltrováním jeho osoby. Třetí typickou situací je případ, kdy jeden pacient je již v ordinaci a jiný pacient z nějakého důvodu volá (chce se objednat, potřebuje recept apod.) a zdravotní sestra/lékař ověřuje: „Paní Kovářová, Vy jste Anna, nebo Eliška? Narozena 14. 1. 1991? Adresa je pořád stejná – Legerova 12?“
Vše výše uvedené je v rozporu s právními předpisy upravujícími ochranu osobních údajů.[1] Jak se tedy tomuto porušování vyhnout? Postačí si zapamatovat jednoduché pravidlo: žádná osoba, která se přímo nepodílí na poskytování zdravotních služeb, nesmí mít v běžných denních situacích přístup (tj. možnost spatřit) k jakýmkoliv osobním údajům pacienta. Výše uvedené situace lze velice snadno vyřešit a porušování se tak vyhnout. V prvním případě je možné připravit si zdravotní karty např. do šuplíku nebo do nějakého stojanu, který bude otočen tak, aby do něj příchozí pacient neviděl. Monitor počítače lze pootočit tak, aby do něj pacient nemohl nahlížet (v případě potřeby je samozřejmě možné monitor na pacienta otočit). Telefonní hovory lze vyřizovat, pokud není přítomen jiný pacient, případně prostřednictvím ověřovacího kódu, kdy požádáte volajícího pacienta o sdělení kódu, podle kterého jej v databázi vyhledáte i bez potřeby hlasitého hláskování jeho příjmení.
Vedení zdravotnické dokumentace
Velice často se stává, že zdravotnická dokumentace nemá všechny náležitosti, které by mít měla. Chybějící údaje pak mohou být v případě soudního sporu považovány za přitěžující okolnost, případně může dojít k odmítnutí úhrady vykázaných zdravotních služeb ze strany smluvní zdravotní pojišťovny.
Konkrétním porušením, které se může zdát na první pohled nedůležité, ale které má (např. právě pro smluvní zdravotní pojišťovnu) velký význam, je chybějící podpis příslušného zdravotnického pracovníka u záznamu ve zdravotnické dokumentaci. Tato povinnosti je spolu s dalšími specifikována v rámci vyhlášky o zdravotnické dokumentaci.[2] Zjednodušeně řečeno je třeba podepsat každý jednotlivý záznam, ledaže je zřejmé, že několik po sobě jdoucích záznamů provedl jeden zdravotnický pracovník. V takovém případě je možné podepsat poslední provedený zápis daného dne či dané směny. Další náležitosti zdravotnické dokumentace jsou vedle výše uvedené vyhlášky též v zákoně o zdravotních službách.[3]
Přítomnost dalších osob při poskytování zdravotnických služeb
Pacient má dle zákona o zdravotních službách mimo jiné právo odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny, a osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka.[4] Je proto povinností ošetřujícího lékaře informovat pacienta o přítomnosti výše uvedených osob (např. mediků) a poučit jej o možnosti jejich přítomnost odmítnout.
Řada zdravotníků buď z nevědomosti, nebo z obavy, že budou všichni pacienti přítomnost mediků odmítat, zcela běžně pacienta o uvedeném vůbec neinformuje a porušuje tak zákon. Pacient má navíc při poskytování zdravotních služeb právo na úctu, důstojné zacházení, ohleduplnost a respektování soukromí,[5] proto není možné žádným způsobem pacienta za využití výše uvedeného práva sankcionovat, chovat se k němu z tohoto důvodu jakkoliv hrubě, nepříjemně apod. Přestože potřeba praktického vzdělávání mediků je ospravedlnitelná, právo pacienta je v tomto ohledu potřebě vzdělávání nadřazeno.
[1] Článek 4 odst. 12 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů
[2] Ustanovení § 3 odst. 3, 4 vyhlášky č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci.
[3] Ustanovení § 53 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.
[4] Ustanovení § 28 odst. 3 písm. h) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.
[5] Ustanovení § 28 odst. 3 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.