Zdroj: www.tribune.cz
„Po změně zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů byly podmínky k dosažení specializované způsobilosti rozšiřovány, mnohdy bez ohledu na realitu v současném zdravotnictví. Na první pohled náš systém sice vypadá, že produkuje lékaře, kteří mají zkušenost i s řešením poměrně raritních situací. Ve skutečnosti mi ale naprostá většina oslovených mladých lékařů přiznala, že museli, aby se dostali k atestaci, při vyplňování svého logbooku více či méně podvádět,“ uvedl pro Medical Tribune MUDr. Zdeněk Mrozek, viceprezident České lékařské komory.
„Co tedy má být smyslem systému postgraduálního vzdělávání? Pokud nám jde o to, abychom vychovali generaci lékařů, které hned na začátku profesní kariéry naučíme, že s poctivostí nikam nedojdou, a ty, kteří na tuto hru nechtějí přistoupit, chceme vyštvat do zahraničí, pak ponechme současný systém a současné nároky,“ dodává viceprezident lékařské komory.
Obtížně absolvovatelné výkony a stáže
Popsanou situaci potvrzuje také MUDr. Jiří Šedo, předseda sdružení Mladí lékaři o. s.: „Řada požadovaných výkonů a stáží je velmi obtížné absolvovatelná i v těch největších zařízeních. Často proto dochází k podvádění, kdy školitel školenci jednoduše potvrdí i výkony, které neprovedl, a stáže, které absolvoval pouze zčásti. Vina však není primárně na mladých lékařích ani na jejich nadřízených, ale spíše v tom, že personální situace ani těch největších fakultních pracovišť není tak dimenzovaná, aby lékaři mohli absolvovat všechny požadované stáže a různé specializované výkony nad rámec těch rutinně prováděných,“ vysvětluje MUDr. Šedo a dodává:
„Členové akreditačních komisí často schvalují velmi obtížně realizovatelné vzdělávací programy s tím, že oni nemají nástroje k tomu, aby vzdělávací systém změnili k lepšímu, a přehazují zodpovědnost dál. Pak ale zaznamenáváme i absurdní situace, kdy přednosta pracoviště schválí vzdělávací program v rámci akreditační komise daného oboru, a přitom ani svým podřízeným lékařům neumožní, aby ho mohli absolvovat v celém rozsahu, a připustí je k atestaci i tak – atestované lékaře potřebuje a „lékař si ty podpisy v logbooku přece nějak zařídí, ne?“ Často však zapomíná na to, že v jiných nemocnicích jsou podmínky splnitelné ještě mnohem hůře. Jsme přesvědčeni, že pouhou změnou právních předpisů nic k lepšímu nezměníme (viz zákony o přesčasové práci lékařů) – je potřeba primárně vytvářet ne soupisy požadavků, ale hlavně podmínky pro jejich realizaci. Naše stanovisko je tedy jednoznačné: požadavky v logboocích a programech musejí respektovat aktuální možnosti zdravotnických zařízení, musí se dbát na jejich dodržování, a až poté, co dojde k nějakému jednoznačně pozitivnímu posunu v zajištění podmínek, je možné požadavky dále po důsledné diskusi navyšovat,“ domnívá se předseda sdružení Mladí lékaři.
Prof. Cvachovec: Snižování náročnosti programů je cesta do pekel
Redakce Medical Tribune oslovila předsedy několika odborných společností s otázkou, zda vzdělávací programy v jejich oboru odpovídají reálným možnostem v praxi. Většina z oslovených profesorů se domnívá, že náplně v jejich oboru jsou adekvátní – viz článek: Je současná náplň vzdělávacích programů adekvátní?
Prof. MUDr. Karel Cvachovec, upozorňuje, že snahy redukovat počty a skladbu výkonů jsou pro další vývoj oboru nebezpečné.
„Splnění minimálních požadavků vzdělávacího programu během pěti let specializačního vzdělávání má zajistit anesteziologovi a intenzivistovi se specializovanou způsobilostí kompetence umožňující samostatný výkon povolání v celém jeho rozsahu, umožnit mu stát se školitelem mladších kolegů a poskytnout jeho pacientům záruku bezpečnosti, vyplývající také z šíře zkušeností nabytých v průběhu přípravy. Tyto požadavky odpovídají náročnosti a zodpovědnosti samostatného výkonu profese. Současně ale – a to zdůrazňuji – tyto požadavky nelze naplnit, pokud vedení pracoviště a zdravotnického zařízení nevychází potřebám specializačního vzdělávání vstříc, nevysílá lékaře na potřebné stáže a neumožní mu vzdělávací program uskutečnit. A zde vidím jádro kontroverze: namísto hledání, jak lékařům splnění požadavků vzdělávacího programu umožnit, se ozývají hlasy požadující jeho náročnost snížit – tzv. úprava logbooku je jen eufemismus. V dojemné shodě se zde sešly populistické návrhy ČLK s tajným přáním managementů zdravotnických zařízení, některých vedoucích pracovníků a – bohužel – i vedení MZ usnadnit si svoji roli. Snahy redukovat počty a omezit skladbu výkonů a dokonce snížit délku vzdělávacího programu jsou zhoubné, nezodpovědné a ve svých důsledcích se promítnou do kvality a bezpečnosti poskytovaných zdravotních služeb. Veďme kvalifikovanou diskusi o podobě a náplni vzdělávacího programu – tedy i o tom, co má logbook registrovat. Naše úsilí by ale mělo být zaměřené na to, jaké kompetence požadovat a jak je v reálných podmínkách českého zdravotnictví získat, nikoli jak snižovat nároky. V sázce je odborná úroveň další generace anesteziologů,“ poznamenává prof. Cvachovec, předseda výboru ČSARIM a vedoucí Katedry anesteziologie a intenzivní medicíny IPVZ Praha.
ČLK: mladí lékaři jsou ve schizofrenní situaci
A co na tuto kritiku říká samotná ČLK? „Pokud jde o délku vzdělávání, bych se chtěl zeptat těch, kteří tvrdí, že zkrácením doby vzdělávání na dobu požadovanou normou Evropské unie snížíme úroveň medicíny, zda skutečně na jejich pracovišti pracují mladí pod stálým dohledem zkušeného kolegy až do doby dosažení erudice. Je spíše raritou, když mladý lékař zná svého školitele, a to, že mladí kolegové samostatně slouží již před dosažením atestace, je téměř pravidlem. Takže opět schizofrenní situace, kdy na jedné straně říkáme, že lékař ještě nemůže dostat oprávnění pracovat samostatně, ale současně je manipulován do situací, kdy samostatně pracovat musí,“ odpovídá viceprezident komory MUDr. Zdeněk Mrozek.
Současné počty a struktura požadavků na postgraduální přípravu neodpovídají podle komory reálným potřebám a možnostem naší medicíny.
„Absurdně například působí předmět Komunikace s problémovým pacientem, povinný pro patology. Některé požadavky, pokud je vidíme izolovaně, vypadají samozřejmě rozumně, ale v kontextu ostatních požadavků a časového rozvržení předatestační přípravy jsou velice obtížně splnitelné. Zajímalo by mne, kolik gynekologů skutečně asistovalo nejméně u deseti operací prsu, kolik absolventů oboru vnitřní lékařství provedlo minimálně 25 spirometrií s popisem, kolik anesteziologů podalo celkovou anestezii minimálně deseti dětem do jednoho roku a 75 dětem do pěti let,“ poznamenává MUDr. Mrozek.
Požadavek na zkrácení doby vzdělávání a snížení požadavků podpořila většina z 6 500 lékařů, kteří se zúčastnili ankety vyhlášené Českou lékařskou komorou.
„Česká lékařská komora chce přiblížit požadavky na vzdělávání reálným podmínkám a potřebám našeho zdravotnictví, současně s tím chce ale zpřísnit kontrolu dodržování těchto požadavků tak, aby mladí lékaři nebyli nuceni hned na začátku své odborné kariéry k podvádění a aby při zápisu do oboru měli před sebou cíle, které jsou jasně vymezené a splnitelné,“ zvrdí viceprezident ČLK.
Iva Bezděková,